Za chvílí mám sraz s právničkou, bohužel je z jiného města, manžel je na služebce, dítě nechám u babičky, bojím se, že se to dozví. Jsem jak na trní. Co mu mám říct? kde jsem zase byla??? odložím dítě a jdu si někam trajdat...hlavně aŤ to už mám za sebou. chci se poptat na možnosti a šance...
ATB, to víš že bojuju, že jsem proti, že mu to řeknu, ale ne důrazně, to by byly facky, po těch letech mám v sobě šílený blik a okamžitě se stáhnu, je mi trapně, ale prostě jsem to vzdala, nebojuju, dřív ano a podle toho to také tak dopadalo. Teď je tu dítě a já nechci dělat scény. A stejně tak si já i Dr nevezme na triko, když jí tam mlj sympatický manžel líčí jak jemu na to samé ATB pomohly... tak co kdyby fakt dítko onemocnělo... ale sama si myslím že je měl na 100% zbytečně.
Vůbec si neumím představit postup našeho rozchodu, tahanice, scény, ten strašný strach!!! pocit viny a hlavně dítko mezi tím vším!
Teď je klidný, hodný, snaží se, nebo spíš on se nesnaží, neudělal nic co by měl žehlit, nebo se snažit, prostě on si myslí, že dělá a jedná správně, já budu ta svině, co ničí rodinu. On to ze mě udělá...