Bibio, ano, vzpomínat na to hezký je důležitý, ale když žiješ půl roku v tom, v čem jsme žili my, je vzpomínání jen na to hezký dost těžký a taky trochu pokrytecký. já si asi potřebuju pojmenovat všechny pocity, který cítím. a byla bych ráda, kdyby to udělala celá rodina. srovnat se s tím a jít od toho. takhle to v sobě pořád řeším, a hlavně tehdy, když se vytáhne téma "jaká byla naše máma hodná a starostlivá". nebyla. začala blbnout, kašlala na všechno, nestarala se o nás, tátu chtěla umlátit v záchvatu vzteku pohrabáčem. nutila nás klečet na dlažbě a prosit jí, ať neodchází. tím, že umřela, tohle nezmizelo, aspoň ve mně ne.