Za mnou chodil mrtvej dědeček, když mi bylo sedm. Docela dlouho. Chtěl, abych šla s ním... a já mu pořád dokola vysvětlovala, že to nejde, protože je mrtvej a já jsem ještě dítě a nechci umřít. On mne měl hodně rád, i když možná trochu nestandardně, neb byl sexuálně deviovanej... dneska si říkám, že to třeba myslel dobře, že věděl, že už mne nikdy žádnej chlap tak jako on mít rád nebude a chtěl mne toho ušetřit.
O babiččinu smrt jsem sama prosila, Pánbůh mne vyslyšel, ještě tentýž den upadla do kómatu a za 48 hodin zemřela. Taky se přišla rozloučit, měly jsme hodně silný vztah - kdysi jsem jí zachránila život.
Je toho víc, ale v mým případě to není relevantní, jednak jsem magor a navíc mám "třetí oko".