V příbuzenstvu jsem měla feťáka. Nejmladší ze tří synů.Rozmazlování, nedůsledná výchova, opičí láska maminky plus jeho vlastní malá sebejistota a komplexy, malá vůle překonávat překážky a tendence si vše usnadňovat. Možná už nefetuje, ale život má zničenej, několikrát kriminál, bez budoucnosti. Přispělo k tomu i neustálá ochranitelská ruka maminky, když mu bylo nejhůř - vždy pomohla. Když se válel ve sračkách za dveřmi, vždy mu nakonec otevřela, umyla, nakrmila...
Je to tragedie, která ničí zdraví celé rodiny.Nejvíc maminky.

Já osobně mám strach o prostředního synka. Je to takový zbrklý typ. Podléhá autoritám. Vrhá se do všeho po hlavě. Je ovlivnitelný. Hodné dítě.

Naopak starší je prudič, ale má svou hlavu a jen tak s ním něco nehne. S jeho postoji můžu víceméně počítat.Jde klidně proti proudu.

Vím, že to jsou teorie, ale fakt mám strach o toho hodnějšího, který mně poslechne, neodmlouvá.