Milá paní,po přečtení Vašeho průběhu porodu,se mi vybavil příběh můj,který byl velmi podobný.Rodila jsem svého prvního syna,kterému je dnes 23 let,jmenuje se Petr,při porodu taktéž ležet,mlčet,nehekat...byla jsem mladinká,hodně úzká,bolesti velké,když mě sešívali,cítila jsem,že jediný přítel při tom všem byl režný ručník,který jsem celou dobu svírala v ruce,když jsem se naň podívala,byl úplně rozkousaný...samá díra,ale pomohl.Bolesti pominuly,přišla velká radost z nádherného a zdravého syna.Také jsem si říkala,druhé dítě nezvládnu,ale čas běžel a ja po 4 létech čekala vytoužené dítě druhé a jak jsem zvládla porod?Nádherně.Od druhého měsíce těhotenství jsem až do konce chodila plavat,1x v týdnu,pravidelně,první porod byl pro mne hnacím motorem.Cítila jsem se báječně.Když to přišlo,sestra prohlásila nezapomenutelné,"přišla jste spát nebo rodit?" Druhý nádherný syn Adam doslova vyplaval,já ani nevěděla jak,paráda,je silný,velký a rád rybaří.Nebojte se,až budete čekat druhé dítě,jednomu je smutno,tak plavat,plavat...vzpomenete si. Jana