Danielo, chápu tě, až mě slzí oči, jak moc tě chápu. Jsem na tom velmi podobně. Malinký rozdíl je, že manžel má výčitky, je mu to všechno líto, nicméně cit co chová k milence je silnější. Nebydlíme spolu od ledna a o rozvodu tehdy nechtěl ani slyšet. Teď je to 2 týdny co už ano, ale ne kvůli milence. Kvůli mě, abych se netrápila-bojovala jsem jak lvice a doufala, měla očekávání, která on nechtěl a ani nemohl plnit. Na rozvodu jsme se domluvili, ale ani jeden ho nechce podat. Já proto, že ho mám stále ráda, i dyž je to i pro mě nepochopitelné, že srdce a rozum nejsou za jedno a on asi kvůli zadním vrátkům.
Taky se bojím. Nikdy jsem nebyla sama, natož s 2 dětma. Bojím se existenčních problémů, bojím se....ale na druhou stranu vím, že nechci snášet jeho milenecký poměr. Takže nemám jiné cesty. Buď to podá on, nebo já za čas. Jiné řešení u nás už asi není.