jinak.

Taky syn (z dvojčat). V momentě, kdy měl pocit, nebo má, že je méně úspěšný než brácha - chodí do stejné třídy a on je citlivka a ještě dyskalkulik - rozdělení ve třídách jsme řešili, dvojčata tady už prý raději ne... je z něj třídní klaun.

Jednu dobu šikanovaný klaun. A občas klaun, co se chová hystericky, nevhodně, až úplně zle. Povaha. My to víme, chválíme víc než bráchu resp. jinak, přesto někdy pocit, že jsme pochválili bráchu "jinak" a dle jeho víc nebo líp.... převáží.

Jsou dvojvaječní, nafasovaná jiná směska genů, dvojčata vlastně poslední dobou vychováváme každé jinak. Protože stejně se neosvědčilo. Chodíme ke školní psycholožce, aktuálně máme domluvenou konzultaci i jinde.

Nejde o to, že jeho chování je "nežádoucí" v první řadě, i když i to je důležité, on dovede vyloženě psychicky vyničit okolí, hlavně nás jako rodiče, ale i o to, že tohle je dobudoucna blbě pro jeho život. Ten, kdo "nefunguje" podle jeho přání - vnímá to jak nelásku nebo osobní útok. p.s. mluvíme, ví, že ho milujeme atd. jen to prostě vnímá jinak a často je to boj.