tak znám i holčičku která je takhle hodně chlubivá, nesnese být v čemkoli jinak než první (ať jde o obouvání bot, nebo počet bonbonů, cokoli). Možná to na jednu stranu je určitá vývojová fáze která zase přejde, ale na druhou stranu si myslím že rozhodně není chyba chtít s tím něco dělat. Otázka je jak, aby to to dítě vzalo. Spíš bych asi zkusila posunout rovinu chválení. Ve čtyřech letech to není to samé jako ve dvou letech - když je malý, tak to že se něco naučí neznamená, že to bude automaticky umět pokaždé. Ale v těch 4-5ti letech už by opravdu leccos měl zvládat "automaticky". Takže některé úkony posunout z kategorie "chválím jak se ti to povedlo" do kategorie "je fajn že to děláš protože takhle je to dobře, takhle velcí kluci už to prostě normálně umí". Aby zkráta některé své dovednosti přeřadil z kategorie "wow" do kategorie "normálka". U dcery vidím, že v kontaktu s vrstevnicemi umí být dost soupeřivá, jakmile jsme ale někde kde má možnost byť jen pozorovat starší holčičky, najednou má oči navrch hlavy a kouká kde by se co přiučila a je vidět že jí "docvakne" co všechno ještě může umět atd.