Musím se přiznat,že jsem to zkusila zrovna včera. martin se rozčiluje kvůli všemu snad od roka. od té doby co má sestru je to ještě horší. V poslední době si na mě vylévá veškerý vztek. Když se mu něco nadaří,můžu za to já, všechno mu zakazuju,nic mu nekoupím, já jsem mu to zničila(i když s tím praštil on),prostě pořád něco, Někdy mám za celý den pocit,že jsem úplně k ničemu. Včera se kvůli čemusi vztekal a manžel ho poslal do pokoje. Mě se ale zdálo,že to nebyl nejlepší nápad,nebyla to tak úplně synova chyba . Šla jsem za ním a vzala ho do náruče. Těsně vyváděl ať jdu pryč,že chce být sám,že ho nemám ráda . tvrdila jsem mu,ře ho mám moc ráda a že když ho něco trápí,tak chci být s ním a pořád dokola mu opakovala,že ho mám ráda. Sice to trvalo asi 15minut.Dvakrát přišel manžel ať ho nechám vyvztekat,ale poslala jsem ho pryč. A pomohlo to! pak jsme se ještě asi 10minut mazlili a objímali.Ani si nepamatuju,kdy jsem něco takového se svým Martínkem zažila.Vždycky ode mě utíkal a sám nikdy nepřišel. Dneska se mi už 2xstalo,že mě obejmul a dal mi pusu. Tak nevím,co myslíte vy?