Ahoj,
tak to je dobře, že je Ilča už z nejhoršího venku. A abych pravdu řekla, za ty poslední tři měsíce už jsem zjistila, že opravdu není doktor jako doktor a tak se tomu s těmi antibiotiky ani nedivím. No my jsme s Bohouškem už doma Říkali minimálně tři týdny a ono to nakonec 8 dní :o). Prý radši říkaj dýl, aby rodiče nebyli pak zklamaní když se něco trochu zvrtne a pobyt se prodlužuje. Pan doktor také říkal, že u dětí s DS je těžší odpojování od dýchacího přístroje. Prostě těm našem dětem ten protivnej syndrom pana Downa leccos zhoršuje.
Srdíčko nemáme uplně ideální, ale už nám alespoň nehrozí plicní hypertenze, takže si to máme asi přebrat tak, že ikdyž srdíčko ještě stále nic moc, tak alespoň neohrožuje plíce. Ale uplně mě udivuje, jak to všechno bylo rychlý a v pohodě, ikdyž jsme se nějakej ten den docela hrůzou zapotili.
Jinak jsme platili 60Kč za pobytovej den u Bohouška a u mě také pouze těch 60Kč za pobytovej den, spala jsem přímo u Bohouškovi postýlky. Jen jídlo jsem jim tam téměř všechno nechala, protože jsem dostala stravenky do nemocniční jídelny, ale prakticky jsem se tam nedostala - znamenalo to totiž proběhnout celej Motol a nechat Bohouška na pokoji řvoucího. Oni mu totiž snad neoperovali srdce, ale hlasivky, do operace totiž téměř nebrečel, jen tak natahoval. Ikdyž možná za to můžeme být rádi, protože třeba jen předtím na to řvaní neměl sílu a teď po operaci to udejchá. A nebo ho to ještě bolí těžko říct.
V nemocnici jsem také byla na pokoji s paní, která má sedmiměsíčního chlapečka s DS a podobnou srdeční vadou jako my. Tak jsme pokecaly