Náš syn má nyní šest let, a v nemocnici byl hospitalizován již ve třech měsících, a potom v šesti. /celkem třikrát/. Takže nevím jestli mé informace budou aktuální. Třeba se mnohé změnilo. Při jeho hospitalizaci jsem byla přítomna i já. Byl hospitalizován v Brně/je to asi sto kilometrů od našeho bydliště/. Do té doby, než jsem s ním byla hospitalizována bych ještě své dítě v nemocnici s donucením nechala samotné,ale po tom co člověk viděl, již nikoli. Doufám, že to již nebude nutné. Uvedu jen jeden příklad. Když byl čas svačiny /sunaru/, tak dítě, které tam bylo bez matky/nevím proč/, jednoduše spalo. Takže nedostalo nic. Potom se vzbudilo, křičelo hlady, a když přišli sestřičky už bohužel vysilením opět usnulo.A to bylo s onemocněním ledvin. Nerada bych si poštvala sestřičky, na nás byli moc hodní /i pan doktor/, ale holt jich bylo málo na tolik dětí. A taky mně zastrašil jeden chlapec /asi dvouletý/. Byl tam také jako my přes týden. Ze začátku pořád plakal a volala maminku, když jsem si s ním povídala, tak se trošku sklidnil. Když jsem chtěla aby se mé dítě trošku vyspalo, nezbylo nic jiného než se věnovat tomu druhému. Ovšem po operaci ho přestěhovali na druhý pokoj k větším dětem, a ty děti s ním nechtěli byt na pokoji, tak tam nakonec zůstal sám. Než jsme odcházeli domů, šla jsem se na něho podívat,/ještě měl vývody, takže asi tak brzo domů nešel/, a úplně mne zamrazilo. Byl naprosto apatický, už ani nikoho nevolal naprosto rezignoval. Určitě se z toho vzpamatovával pěkně dlouhou dobu.
Takže když pro mne neměli při druhé hospitalizaci místo, jela jsem večer domů /sto km/, a ráno v sedum už jsem byla opět v nemocnici. Naštěstí se pak místo uvolnilo, tak jsem mohla být zase u malého. Ovšem mně celkem zarazilo,když měl malý před operací jíst o půl noci, a já jsem sestričky žádala, aby mu dali napít sunaru /protože byl tvrdý spáč a mléko pil i v polospánku/, tak jsem se pak v kartě /i od sestričky/dozvěděla, že mu dali tvaroh a vůbec ho nechtěl a jenom prskal. Takže byl hladový až do pozdního odpoledně.Takže co si člověk neudělá sám prostě nemá.
Nemyslím si, že by to někde jinde bylo jiné, vím, že je to většinou horší /například nemocnice ve Zlíně - i z mé zkušenosti, ale tam jsme byli jen na vyšetření/.Myslím, že v tom Brně to byl vyloženě nedostatek personálu.
S pozdravem Lidka