Ahoj Jitko, díky - jen tak mimochodem právě tenhle deníček mi připadá jako jediná cesta jak uchovat hromadu vzpomínek a navíc se zase pochlubit někomu, kdo ty naše zázraky ještě neviděl. Nadsázka mi ohromně vyhovuje, škoda, že není slyšet z internetu jakým tónem bych to někde četla, takže když budete mít pocit, že děsně, ale opravdu děsně přeháním - to je ono. Jo - stíhání - chtěla bych toho stihnout mnohem víc, blbý je, že spát se musí, aby člověk alespoň za něco stál, ale tatínek za mne občas vezme kuchyni, takže pokračování bude (brzy).