Přidat odpověď
Nemít děti, tak tu už možná nejsem. O sebevraždu jsem se nikdy nepokusila, ale myšlenky jsem měla, celkově život někdy nechápu a nechápu vlastní existenci, hnát se za něčím....mám problém, že mě nic netěší, pro nic se nedokážu nadchnout...nemám radost ze života...měla jsem deprese, horko těžko je zaháněla, chvilkama za pomoci psychiatričky, poté sama. Jediné, co mě pohladí u sdrce, to jsou mé děti, jejich úsměv, jejich pohlazení, jiskřičky v očích. Moc ráda jim dělám radost, jejich radost je moje odměna. pro ně stojí za to žít, bez nich by můj život neměl smysl a to doslova, bez nich tu být nechci a nebudu.
Pokud bych o ně přišla, končím. Život mě nebaví, žiju jen pro ně, snažím se....
Předchozí