A co na tom? Byla jsi v té situaci?
Já zase myslela, že až na mě manžel sáhne, tak poletí. No, vrazil do mě loktem (úmyslně, při hádce) už před dvěma měsíci.
A víš, proč mě napadá, jak by to (teď to bude hnusné) smrt jednoho z nás elegantně vyřešila? Prostě se mi do rozvodu zoufale nechce, zároveń manžel nechce nijak zásadně nic řešit, a já nechci řešit jen sama sebe (jak se doporučuje, že když si jeden totálně vypere košilku a má čistý štít, odpouští partnerovi, přiznává své chyby - já tohle sama nechci dělat, sobecky přiznávám).. tak ano, napadá mě to, no
A psychicky labilní v této situaci asi taky jsem - stručně řečeno, jsem hotová, neustále se tím zaobírám a tak. Na svůj život si nešáhnu, to tuším. Jak málo stačí k tomu, aby se člověk odnaučil používat slůvko "nikdy". Poslední půlrok přinesl zajímavé situace, fakt.