Já myslim, že nemůžeš po nikom chtít, aby se choval jinak, než jakej je.

Ale taky si myslim, že na tom, jakej je, zas tak nesejde.

Já jsem taky údajně chlapskej typ. A co? Tak u nás holt romantickou večeři při svíčkách nikdy nenachystám já, ale manžel. Na cestu, když se ztratíme v cizim městě, se taky zeptá on, páč já do vyčerpání tvrdim, že to najdem sami. Občas si postěžuje, že si s nim nechci povídat. Atd. Prostě mě vyhledávaj romatici, se kterýma se vlastně doplňuju...

Lidí je šest miliard (nebo kolik), v Praze milión - to je celkem dost slušnej výběr, ne?