Během posledního půl roku byli hospitalizovaní oba moji kluci. Mladší / skoro 2 roky / byl v létě přijat na dětské oddělení pro silné zvracení.Sestřičky byly až na jednu vyjímku velmi ochotné, i když nám převlékaly postele několikrát za noc. Hned při příjmu mi řekly, že si synka klidně můžu dát k sobě do postele. I lékaři se k nám chovali velmi pěkně a nestresovali syna víc než bylo nezbytně nutné. Jídla se ani nedotkl a ještě to byla dieta, takže to posoudit nemohu. Nekonalo se ani ranní buzení, v kteroukoliv denní či noční dobu vstupovaly sestřičky na pokoj velmi tiše a ohleduplně. Jediné co mi vadilo bylo to neutěšené prostředí, hračky žádné, jen pískátka pro mimina, ani kousek koberce, kde bychom si mohli pohrát. Taktéž sociální zařízení bylo příšerné a ještě k tomu na druhé straně oddělení. Toto oddělení však brzy projde celkovou rekonstrukcí, takže to snad bude lepší.
V listopadu byl starší syn / 5 let/ trhat mandle. Byl tam s manželem, takže to mám jen zprostředkovaně. Prostředí krásné, lékaři ochotní a citliví, sestry příšerné. Beze slůvka vysvětlení se na syna vrhly a násilím se mu pokoušely nakapat do nosu. Syn dostal hysterický záchvat a manžel musel velmi rázně zakročit. Přestože má zdravotnické vzdělání, nedovolily mu, aby synovi nakapal do nosa on, protože je to prý vysoce odborná záležitost.
Proto radím všem maminkám, aby svoje děti nenechávaly v nemocnici samotné a všechno chtěly vědět!
Pavla