Přidat odpověď
Bel,
moje matka s babičkou mi od nejútlejšího dětství opakovaly, že jsem sice nadprůměrně inteligentní a talentovaná, ale bohužel škaredá, a proto je mi to celé platné jako mrtvému penze. Obě oceňovaly, že jsem např. upřímná, charakterní, poctivá - historky o tom, jak jsem jako dítě vyúčtovávala nákupy do pětníku a NIKDY si nekoupila ani žvejkačku babička dávala k lepšímu se slzou v oku - "jenom kdyby chudinka nebyla tak ošklivá".
Nebyla jsem prostě líbivý, usměvavý a kontaktní dítě. Byla jsem divný dítě, který prostě nemůže mít nikdo rád, protože je prostě "divný".
A přístup chlapů ke mně to odjakživa potvrzoval, už od školky. Jiný holčičky byly tahány za culíčky, pošťuchovány, prostě dle pravidla "co se škádlívá, to se rádo mívá". Za mnou kluci chodili, abych jim něco přečetla nebo vysvětlila. Na základní škole jsem byla asi jediná holka, která vedla klučičí partu, ale nikdy jsem nedostala psaníčko, nikdo mne nezval na rande a neošmatával za závěsem. Na střední škole jsem byla ten, kdo píše za všechny spolužáky slohový úkoly a kdo vymýšlí nejlepší fóry a chytáky na učitele, s kým je fajn jít na pivo, ale koho by žádnej příčetnej kluk nepozval na schůzku za intimním účelem.
O pokračování jsem už psala - nejlepší kamarádka, který se dá všechno svěřit, se kterou je legrace, který lze důvěřovat, ale NIKDY ne holka, ze který by se chlapovi podlomily kolena a kterou by pozval do kina nebo jí napsal básničku.
Co si to tom asi tak má člověk myslet? Že jsem tak nadpozemsky krásná, že se mi muži bojí vyjevit svý city? To dost těžko, že jo. Takže interpretace všech těch vyznání typu "ty jsi tak fajn holka, škoda že X. Y. není/nebyla jako ty" je zcela jednoznačná - po charakterové stránce tě oceňuju, vážím si tě a mám tě rád, ale bohužel bych se neskutečně ztrapnil, kdybych se přes všechny tyto hodnoty někde ukázal po tvém boku, neboť dámy X. Y. jsou krásné a dostatečně reprezentativní.
Nejsmutnější na tom je, že si všichni ti chlapi myslí, jaký je to pro mne vyznamenání, když jsem jejich dobrá nebo nejlepší kamarádka. Kdyby věděli, že mám kolikrát slzy na krajíčku a řvala bych jako kráva, když mi ty svoje "komplimenty" říkají, asi by si zaťukali na čelo.
Předchozí