Částečně se mi podařilo se s tím srovnat. Respektive zůstala mi jizva, která se nikdy úplně nezahojí, ale vím o ní, vím, proč to bolí, když do ní někdo šťouchne a vím, že ta bolest není proto, že by mi někdo záměrně chtěl ublížit, ale prostě proto, že se trefil do bolavého místa, o kterém nemohl vědět.
Poslední dobou jsem si hodně řešila vztah k neexistujícímu otci i existující matce a cítím se líp. Nemám vyřešeno všechno, ale začínám aspoň chápat, jak to řešit
Snad to píšu nějak uchopitelně