Mám pětiletou dcerku, hodně senzitivní a empatické dítko. V jejích třech letech jsme se přestěhovali do domku a dostala svůj pokojíček, takže přestala spát s námi v ložnici (v předchozím bytě to jinak nešlo, bylo to 1+1). První tři týdny bydlení "v novém" se začala v noci znovu počurávat, pak se to srovnalo. Před rokem a půl, když jsem čekala druhou dcerku, začala v noci strašit a přicházet za námi do ložnice s tím, že se bojí, že jsou v pokoji "tygři a lvi". Vyhnali jsme je tehdy za pomoci dědy, který s klackem obešel celý dům. Načas se situace opět zklidnila, malá se vrátila do pokoje a vše bylo OK. Letos se nám narodilo třetí dítko, a nejstarší odmítá chodit nejen do svého pokojíčku, ale i do šatny (kde jsou prý medvědi), na záchod (tam jsou vlci) a do trucpokoje, kde v současné době spím s miminkem, jde spát jen v případě, že tam při usínání je někdo s ní (tam je zlý lišák). Bojí se i ve dne, za plného slunce. Mám podezření, že ty svoje strachy na nás hraje, aby urvala svůj podíl na výhradní pozornosti (v průběhu dvou let se stala z jedináčka starší sestrou dvou sourozenců),ale nerada bych jí křivdila, je fakt citlivka a jestli věří, že tam ty potvory číhají, nerada bych jí ublížila nedůvěrou. V poslední době začala i zadrhávat, takže váhám jestli v tom není něco víc. V domě běžně vržou podlahy, křupou krovy a v noci se ozývá spousta zvuků, jak pracuje materiál.

Máte někdo nějakou zaručenou a fungující radu, jak vyhnat strašáky z její mysli??? Podotýkám,že jsme jí nikdy nestrašili ani čertem, ani ničím jiným, strašidelné pohádky nesleduje a o přírodě se bavíme běžně, ví, že některá zvířata jedí jiná, a že je to přirozené.