Noční stíny, fuj, to mně trápilo dlouho. Kolikrát jsem si jako starší rozsvítila, abych viděla, co tam vlastně je. Ale spíš jsem snášela ty stíny než absolutní tmu u babičky, s tím mám problém doteď, jsem z Prahy a tady tma prostě nikdy není.
Já bych strachy brala vážně.
Můj synek je taky poděs, jsou mu 3 a kousek a poslední dobou vyšiluje a hysterčí z much, různě se ty strachy proměňují, ale zatím to jde.
Možná bych uvažovala o nějakém psychologovi, když už malá zadrhává, to mi přijde víc, než jen ztrátu postavení v rodině.
Přeju, ať to brzy vyřešíte.