Přidat odpověď
Protože se potýkám se stejnými problémy,nedá mi se nezapojit a neříct si svůj názor. Zajímá mi, co si o tom myslíte...
Když jsem přemýšlela, proč člověk, který má problematický start do života z rodiny - nechtěné dítě, chladná matka, otec apod. apod... - proč má většinou nějak problematického partnera.
A vychází mi pár věcí. Jednak - v životě jsem si všimla, že člověk, který má něčeho subjektivně DOST /lásky, peněz/, který k tomu přišel tak nějak jako slepý k houslím "bez vlastních zásluh" přitahuje těchto věcí ještě VÍC. Ś něčím podobným pracuje i ezoterika - tj. přitahování věcí do života.
A dál ve vztazích netlačí na pilu a vysílá signál, že s ním je všechno OK, že je milováníhodný a cenný. Díky tomu se mu vyhnou většinou týpkové, co mají taky své problémy - a s kterými by tvořil kompatibilní puzzle. Jestliže podvědomě vysílá signál - nikdy jsem nebyl milován, se mnou není něco OK, možná by to mohla být i moje vina /i když je to ve skutečnosti nesmysl/, něco se mnou musí být v nepořádku, že mě nemilovali, že jsem pechfogl...tak přitáhne takového partnera, který mu tenhle jeho vnitřní obraz o sobě samém zase jen POTVRDÍ.
Myslíš si, že nestojíš za nic, protože se ti nedostalo bezvýhradného přijetí? Přitáhneš partnera, který si tě neváží...anebo dřív nebo později vycítí, jak se věci mají a začne se tak k tobě chovat, i kdyby se původně jevil normálně, nebo se k jiným lidem "s dobrým software v hlavě" nikdy takhle nechová a nechoval. Jen k tomu, u koho cítí vnitřní odezvu, že si to nechá líbit. Pak může projektovat a ventilovat i své mindráky a nejistoty, vybíjet si je pod zástěrkou, že je "to vina partnera".
Začne vlastně ZRCADLIT tvůj vlastní dojem ze sebe samé.
To, jak několikrát na různých diskusích podotkla Valkýra, že její muž na ní hází špínu, že "s tebou MUSÍ být něco v nepořádku, PROTOŽE MÁŠ ŠPATNÉ VZTAHY s rodiči" - zase jen kopíruje, že se k Valkýře asi matka chovala a chová stejným stylem "s tebou je něco v nepořádku, protože NEJSI TAKOVÁ, JAKÁ BYCH CHTĚLA, ABYS BYLA".
Implantovaný celoživotní pocit viny, že "nejsem taková, jakou by mě chtěli mít". Ve skutečnosti vada "vysilatelů" /rodičů/, prezentovaná jako vada dítěte.
A to, že některé mrchy s muži "vyprcávají" a oni jim přesto zobou z ruky /reaguju na Monty na jiné diskusi/ je možná tím, že ty ženské-potvory se sice podle OBJEKTIVNÍCH morálních měřítek chovají šíleně, ale podle svého SUBJEKTIVNÍHO dojmu a přesvědčení /získaného třeba v dětsví/, je s nimi všechno V POŘÁDKU a tudíž co dělají a je dobré pro ně, je dobré celkově.
A jsme zase u toho jednoho. Zkusil jste někdo tenhle "vadný software" v hlavě nějak "přehrát"? Jakými metodami? Pomohlo to? Nemyslím ani tak normálního psychologa, protože ten podle mě může problém rozebrat, vysvětlit...ale kdo a jak nahradí ten deficit "nedostatek lásky, přijetí"...deficit, který je pozitivní emoce, takže by se měl zase dostat formou emocí...dá se s tím něco dělat?
Předchozí