snažím se uniknout
tj. z bytu, klidně na kole, nebo autem nebo pěšky (ovšem vyžaduje to to hlídání, že). Ale pomáhá mi to - obvykle vyfuním na nějaký kopec/skálu (máme tu v okolí požehnaně) což mě trochu vybije z agrese a naštvání a nabije pocitem že jsem aspoň tak dobrá abych se aspoň vyhrabala někam nahoru, a jak si tak koukám zvrchu na ty maličké domečky, stromečky a vůbec, přijdou mi i moje problémy krapet menší
Když to nejde reálně, snažím se uniknout virtuálně - na PC, na film, nebo do knížky. A v takové chvíli si stavím svoje vzdušné zámky, představuju si coby-kdyby, vysnívám si své vize, a když se mi náááááhodou nějaká podaří splnit (nová kuchyň třeba, představovala jsem si ji 2 roky), tak jsem na to pyš pyš pyšná