Jestli se mohu zeptat na to, na co jsem se ptala Zerat.... mě zajímá, jak se člověk srovnává s tím, že je součástí společenství, které odsunuje určité lidi na okraj, ačkoliv on sám je i ochoten je považovat za své přátele (například ty). Bez ohledu na to, zda Bible je či není Boží slovo. Jak psala Zerat - člověk se rozhoduje sám, zda mu podmínky vstupu vyhovují, či ne. Ale co láska k bližnímu? Jak je možné být členem takového společenství, mít jiný názor ohledně tak zásadní věci a přitom v tom společenství setrvávat? Já jsem na psychiatrii potkala lidi, kteří se pokusili kvůli své orientaci o sebevraždu, jelikož je pro ně opravdu utrpením žít v této společnosti. A pokud je někdo členem společnosti, která způsobuje druhým utrpení svým postojem a odsouzením, pak nerozumím tomu, jak může v takové organizaci setrvávat a zároveň těmto lidem vyjadřovat určité sympatie...