Dvanáct, a v devíti tomu bylo stejně tak. A nemyslím si, že je správné, aby dítěti bylo jedno, jestli mluví ve společnosti (mluvíme přece o třídním kolektivu) o uchu nebo o vagíně (nejde-li o výuku lidského těla v přírodopisu), či třeba o masturbaci.
Tyhle věci má dítě vědět, přirozeně, od rodičů, žádná tabu, ve škole si samozřejmě o přestávkách taky povídají různé věci (kluci s klukama, holky s holkama, většinou ne smíšeně), ale prostě aby si děcka na prvním stupni ve zvláštním předmětu vykládali třeba o masturbaci, považuju fakt za přinejmenším nadbytečné.
Už sis to zkoušela představit na sobě, nebo jsi to ještě neriskovala? Myslím, že EMPATIE je v tomto případě to klíčové slovo.