Jak dlouho by musela dávat najevo, že jí vadí, že s tátou nemohla jít, abys pochopila, že to pro ni trest byl a že jí to opravdu vadí? Nebo by měla brečet celou dobu, dokud se táta nevrátí?
Přijde mi, že je hrdá, že se "nedá" - tzn. řekne, stejně jsem tam nechtěla, popř. stejně tě nemám ráda, ale za nepotrestatelné dítě bych ji podle tvého popisu neoznačila.
Spíš bacha na to, abys ve snaze, přimět ji přiznat, že jí OPRAVDU vadí to, co je následkem jejího špatného chování, neměla tendenci ji zlomit.
Myslím, že dělat to, jak to děláš, tzn. říct, co není správně, co bude následovat, když toho nenechá a pak to taky tak udělat, je v pořádku. A není tak moc důležité, jestli ona pak dává před tebou najevo, že je pokořená - nechtěj to po ní.