Teda, upřímně s tebou cítím. Chápu, že jsi úplně vyšťavená. Asi by to chtělo, opravdu tu důslednost. Když řekne, že jí ten večerníček stejně nebaví, tak prostě dokud bude tenhle večerníček, tak se nebude dívat.
Radila jsem se ohledně syna s psycholožkou, který to taky střídal (zlomyslnost / milující chlapeček) a řekla mi, že musí pochopit, že i když se omluví nebo mě hladí a je miloučkej, neznamená to, že mě tamto nenaštvalo (neranilo - podle vlastní nátury). Prostě dítě se musí naučit vidět si do huby. A když mě naštve, tak jsem naštvaná a ne že ne.