To jsem psala já. Víš, z týhle diskuze je vidět, jak jsi z té situace nešťastná. Možná by to měla vidět i tvá dcera. Vědět, že jí máš moc ráda, ale že jsi moc smutná, protože je ti líto, jak se k tobě chová. Stejně jako by tě mrzelo, kdyby na tebe byl takhle sprostej její táta, nebo vlastní maminka, nebo kdokoli, kdo ti je blízkej. Prostě nesmáznout to tak rychle.

PS: Můj otec se takhle choval celej život. Seřval mě za kravinu už jako dospělou, za pár vteřin o tom neví a hrozně se diví, co mi je, proč se s ním nebavím. Jenže jemu to celej život procházelo (jedináček, a pak moje přetolerantní mamka). Nikdo ho nějak nenaučil, že ostatní to může bolet daleko déle.