Já myslím, že i to šestiletý děcko pořád testuje, co jak funguje. Když řekne něco, co někde slyšelo, jak na to bude reagovat máma....Někdy zaslechnuté věci aplikuje trefně a člověka to potěší, jindy naschvál zkusí rýpnout nebo urazit nebo dokonce ublížit, jindy ani vlastně neví, co znamená to, co právě říká. testy, testy, testy... Mám taky předškolačku a tyhle scény se vztekáním, křikem, pláčem, odmlouváním, schválnostmi... střídané chvilkami, hodinami, dny, kdy je super, pozorná, samostatná, chápající, vstřícná, vtipná... se u nás střídají pořád dokola. Je to sice na bednu, ale nehledala bych v tom něco nenormálního.