jestli to byla poznámka na mě - kocouři jsou čistokrevní siamáci a bydlíme v domě se zahradou, ven se chodí akorát tak projít okolo domu, často ani to ne. Před tím jsem bydleli v bytě, měli jsme tedy jen jednoho, a byl určitě spokojený úplně stejně, jako je v domě. Oba jsou fixovaní na nás, ne na běhání po venku. Jediné dramatické období bylo fakt až těhotenství a po porodu, kdy žárlili a zlobili (což se ale dá celkem logicky pochopit, když jsem se jim před tím skoro 10 let plně věnovali). Chtěla jsem zakladatelku uklidnit, že je pravděpodobné, že kocour cítí těhotenské hormony a cítí se ohrožen, proto tak reaguje a že je možné, že to přejde, až si na mimino a nový režim dne zvykne.
PS: spousta lidí mi radila, abych se kocourů zbavila už v těhotenství, jak jsou nebezpeční, nemoci, pak zalehnutí mimina, poškrábání, alergie..., ale to bych vážně nedokázala a bylo by to i dost zbytečné.