Určitě to chce čas, ale hodně dlouhej. Řešíme něco podobnýho se stejně starym synem od listopadu a několik měsíců jsem nemohla sama ani na záchod, teď už na záchod ano, na zahradu ano, ale za plot ještě ne...
Snažim se mu fakt každý vzdálení z dosahu hlásit, abych tu důvěru nepodkopala podruhý.

A to byl podnět o dost menší - byli jsme na akci pro hodně lidí (sázely se nové stromky v třešňovce a každý si mohl zasadit svůj) a ztratil se nám z dohledu jeho starší brácha. Když to mladší začal řešit, tak já mu v klidu odpověděla, že brácha šel určitě k ohni opékat buřta (asi 200m daleko, ale za křovím) a že za ním půjdeme hned jak stromek zasadíme. Ačkoli starší u toho ohně skutečně byl, tak mlaďoch si z toho odnes, že kdyby se nám ztratil, tak ho nebudem hledat, a proto se nás začal tak držet...