Vidíš a mě tahle diskuze a hlavně to, že jsem poznala lidi jako jsi ty (ikdyž jen virtuálně) moc pomohlo a pomáhá. Moje okolí mě nechápe. Za necelý rok mi končí rodičák.Všichni si mysleli,že mladé pořídíme sourozence a já zůstanu doma. Jaké překvapení nastalo, když jsem mojemu oznámila,že se na druhé dítě necítím, že si chci dodělat aspoň tu blbou maturu (3 roky) a že si chci najít konečně takovou práci, která by mě nejen dobře živila,ale i bavila.
Verdikt: jsem krkavčí matka, která myslí jen na své pohodlí, malá bude chudera jedináček, vůbec jsem matkou neměla být, když se na to dívám tak jak se na to dívám...ještě dodám, že poslední rozhovor přítele s kolegou z práce na tohle téma (moje mateřské pudy) skončili hádkou...
Znám maminy, které jsou doma už např. 5-tým rokem. Baví je to, někdy si postěžují, že potřebují někam vypadnout.To je podle mě normální. Ale podle některých je nenormální moje rozhodnutí...jsem zvědavá, kolik takových udivených ještě potkám