Ono to chce zdravou míru a hlavně vhodnou formu. Já mám zase spíš pocit, že dřív se tohle často řešilo dost blbě. Nemohu naštěstí mluvit přímo za sebe, protože my jsme tohle téma doma nikdy neřešili, i když jsme se jinak o sexu bavili naprosto normálně a dostala jsem odpovědi skoro na všechno, na co jsem se ptala.

Když mi bylo asi pět, stala jsem se opakovaně svědkem situace, kdy jedni známí svému cca čtyřletému synkovi dost nešťastným způsobem zakazovali hraní s pindíkem a on strašně plakal. Byla jsem z toho tehdy celá špatná a chtěla jsem tomu chlapečkovi nějak pomoci, protože mi ho bylo velmi líto. Pak jsem prohlásila, že půjdu do krámu a koupím mu ještě jednoho pindíka.

Teď malá odbočka: Zrovna dneska jsem přemýšlela o poslední diskusi o sexuální výchově, která tu proběhla. A vzpomněla jsem si na to, že my jsme to na základce měli udělané velmi šikovně. Přednášku o sexu (vydařenou) nám přišel udělat člověk, kterého jsme nikdy předtím ani nikdy potom neviděli, což pomohlo odbourat naše rozpaky. Potom zodpovídal dotazy, které jsme anonymně sepsali na papírek, takže se nikdo nestyděl. A kdo nechtěl, nemusel se nijak projevovat. O masturbaci ale nepadlo ani slovo.