Nejvíce člověk vychovává, když podává svědectví svým životem.Člověk je také bytost sexuální.Sexualita je vetkána nejen do těla, ale i do duše každého člověka - je jedním z pilířů duševního života lidí.
Sexuální výchovu musíme chápat jako nedílnou součást celkové výchovy, zvláště pak výchovy k odpovědnému otcovství a mateřství. Sexuální výchovu musíme roubovat na dobré mezilidské vztahy v rodině, na výchovu k odpovědnosti, porozumění, na vzájemnou pomoc a sebeodříkání. Jsou dvě nesprávná stanoviska ve vztahu sexuální výchovy k celkové výchově, která je nutno odmítnout:
-když sexuální výchova zcela ustupuje do pozadí a nezbývá pro ni místo
-když sex. vých. je sdělována izolovaně, jako soubor poznatků a informací bez hlubší návaznosti na mezilidské vztahy a zodpovědnost za sebe a za druhého, bez návaznosti na lásku a morálku.
Z knihy Sexuální výchova v rodině od Odřicha Pšeničky, str.73