Přidat odpověď
hm, je to právě na zvažování, těžko se prognosuje reakce lidí na takovou změnu, jakou by bylo zrušení povinnosti očkování. Někde je jistá tradice, jinde není a je teoreticky možné, že kdyby tu nebyl donucovací nástroj, pak by se až příliš velká skupina neproočkovala (třeba z lenosti, nezájmu, módy, zpovykání a pod.). Sám si myslím, že by to zrušení povinnosti sice vedlo k poklesu proočkovanosti, ale nijak výraznému a jistě bez vlivu na to, čemu se říká kolektivní imunita. Trochu problém vidím v tom, že ona svoboda v rozhodování není spojena s odpovědností¨a ani nelze nastavit nějaká pravidle pro tu odpovědnost v podobě sankcí (např. OK, očkovat nemusíte, ale pokud chorobou onemocníte, pak si hradíte veškerou péči) ani v podobě bonusů (např. že očkovaní budou platit méně pojistného). Je tu i skutečnost, že lidé jsou zvyklí podrobit se tomu, co je povinné a co povinné není, z principu odmítají. To je vidět na proočkovanosti u doporučených (nepovinných) očkování - ta je u nás výrazně nižší, než např. v sousedním Rakousku. Rozhodnutí státu je v tomto ohledu hodně odpovědné.
Před asi dvěma třemi desetiletími tuším ve Finsku zrušili Polio (pro ně je kolektivní imunista výrazně významná) a lidé nevyužili mořžnosti dobrovolného očkování a následkem byl epidemie dětské obrny. Není to vůbec jednoduché, pokud cítíme skutečnou odpovědnost za takové rozhodnutí - na jedné straně
sílu práva na sovbodné rozhodování jednotlivce (i když v dané věcí jde o rozhodování by proxy) a na straně druhé celospolečenský zájem.
Předchozí