Holky, moc děkuji za všechny rady, o pevnosti hranic u takto živého dítka jsem stoprocentně přesvědčená a někdy jsem doslova až krutá. Prostě něco vyžaduju a nejede přes to vlak - samozřejmě pokud je požadavek rozumný - například s tou opatrností u miminek. A taky mě děti poslouchají nejvíc ze všech lidí - ale prostě to na mě pořád zkouší. Na PPP to nevidím, jednak si myslím, že na každém děcku se něco najde a druhak - ona je úplně normální, jen má prostě větší akceleraci. Co se týče provokativního chování - ptala jsem se muže, proč to dělá, mají dost podobnou povahu, a on říkal, že je to adrenalin - prostě to zkouší, aby viděla, co se stane. No asi jí to prostě dělá dobře. Rozhodně nejde o úzkost nebo nějaké obavy, spíš má prostě moc energie, odmala to byl živouš, tak od roka do tří let jsem byla totál na palici, nesedla jsem si celý den. Pořád jsem ji odněkud sundavala, osvědčilo se ji prostě naučit všechno slézat, takže vyleze a sleze neuvěřitelné. Aspon v tomhle se trochu podařilo ji zkorigovat, i když je to pořád o strach. Ale asi prostě bude zkoušet pevnost hranic tohoto světa celý život...

Jinak sociální dovednosti fungují dobře, ruce si myje, do kaluží skáče občas, celkem zdraví. Do školky chodí jen občas, nedostala se - máte pravdu, určitě by jí to moc pomohlo, ale bohužel, holt se bude přizpůsobovat později. Ale v MC kam chodí si na ni nestěžujou - chová se celkem standartně, takže někde se ty výsledky výchovy objevují.
Asi jde jako u všech rad hlavně o mně - jak to zvládnout a nezešílet.