Zuzi, přečetla jsem si to opravdu se zájmem, a skoro stoprocentně souhlasím - jenže u nás prostě jde asi o ten případ, kdy vědomě provokuje - PROTOŽE JI TO BAVÍ. Jak jsem psala dřív, asi je to pro ni adrenalin. Nedošlo u nás k velké změně chování, jak píšeš, nemá nedostatek pozornosti, tatínek sice má dost jiné výchovné názory než já, ale není s nimi tak často a ve výsledku jsme celkem jednotní, jen on je možná měkčí než já a dcera se naučila si na něm vyřvávat, když něco chce - u mě nemá šanci. A i když bych to chtěla víc sjednotit, moc mi to nepůjde, muž měl úplně jinou výchovu:(
Problémem u ní je spíš, že musí prostě furt něco zkoušet, pořád nějaké kulišárny, už několik lidí jí dalo přezdívku Kalamita.
Mám dojem, že se nesnaží tím někomu cíleně ublížit, že nemusíme hledat původce problému - ona totiž taková byla vždycky,hodně se zlepšuje, ale tohle přetrvává. Jak už psal někdo dřív, je to chování dvouletého dítěte (tomu bych se ale nedivila, do školky ji nevzali a mladšímu bráchovi jsou dva roky, navíc doma mimino). Prostě dělá voloviny a nedá si říct a nemůže se ovládnout a udělá to znovu a znovu.