jé a jak se zakládá nové téma, to jsem si vůbec nevšimla, že to není téma... tak pokud byste byla některá ochotná... já sem chodím málo a tak to neumím...

jinak všem děkuji za postřehy... když jsem před tím půl rokem ty sms četla tak to bylo víceméně opravdu takové plácání... ikdyž v jedné sms ona tenkrát psala, že když jsou oba zadaní tak se můžou scházet občas, pokud bude můj manžel chtít a stát o to a takový... tenkrát to podle jeho odpovědí opravdu vypadalo, že to chce ukončit, možná k tomu i na čas došlo, ale pak to začalo znovu, vím, že jsem se k němu toho půl roku asi nechovala nejlíp, vyčítala jsem mu to pořád a předhazovala, ale prostě si nemůžu pomoct.. hormony asi taky dělají své :-(

popravdě myslím, že on u mě důvěru už dočista pohřbil a nedokážu už věřit a normálně žít... ted jde jen o to, jak to udělat a jak to vyřešit s domem, dětma a tak... miluju ho to asi pořád... ale copak s tímhle se dá žít celý život? jemu to asi takto vyhovuje, jinde zábavu, byt jen formou sms a doma mít vše připravené a udělané.... vypráno, navařeno, uklizeno apod,..

ještě podotýkám, že manžel toto dítě nechtěl, jak se dozvěděl, že jsem těhotná tak to v podstatě začalo s ní... otěhotněla jsem náhodou a neplánovaně a nedokázal se s tím prostě vyrovnat...