Nechtěla jsem původně přispívat,protože nemám dobré zkušenosti s touhle diskusí,ale zdá se,že teď tady není až tak fanatické prostředí,tak to risknu.Tak jak psala myslím Zerat,k výchově se musí přistupovat individuálně,už proto mi příjdou knihy o výchově zbytečné.Pokud mám dítě spokojené,bez výraznějších výchovných problémů,tak asi výchova funguje a je logické,že kde nefunguje,hledají se jiné metody.Já už mám děti větší 11 a 14 let,takže samozřejmě neplácám,ale souhlasím s Yuki,že u batolete,které nerozumí až tak dlouhému vysvětlování,to je rychlé řešení krizové situace(dělá něco nebezpečného).Já jsem se naučila při výchově svého syna vysvětlovat a vysvětlovat,vím,že to mnozí kritizují,ale na něj nic jiného nefunguje.Je to dáno i tím,že je autista,neexistuje říct "teď udělej to a to,protože jsem to řekla"musí vědět přesně proč to po něm chci,pak krásně spolupracuje,ale je to o nervy.A často slyším"já bych na to nervy neměla,tak na něho zařvi",jo já bych zařvala,kdysi jsem to i párkrát udělala,výsledkem byl záchvat vzteku,ruce na uši,potom třeba celý den nemluvil a stejně vůbec nevěděl co chci.Takže ted to dělám tak a funguje to.Na RaR se mi nelíbí slovíčkaření,Whitep píše,že se to dá naučit,věřím,ale nechápu důvod.Nemyslím si,že malé dítě až tak sleduje slova,spíš vnímá vztah maminky k němu a celkovou atmosféru v rodině.Téma pochvaly-kapitola sama o sobě,pochvala je pochvala,v rozumném množství je vždy pozitivní.Jsi šikovná,je běžný obrat,používá se i u dospělých,mě neponižuje a u dvouleťáka o tom taky úspěšně pochybuju.Ony děti taky nejsou hloupé a když na donesený obrázek řeknu"jsi šikovný"ví,že se mi obrázek líbí.