Limai, já už pár let na dotaz, kdy bude třetí odpovídám, že ano, že se těším, že snad jednou bude, ale už jen z pozice babičky čekatelky takže se s touhle pózou smiřuji už pár let, ale stejně jsem fakt hotová, jak mi holka strašně rychle roste. Včera na ni koukala na táboře moje ségra a říkala, kam ta holka roste a že už fakt jde vidět jak pomaloučku (podle mě obrovským skokem) slečnovatí. No a hlavně mě včera dostalo to, jak už se od nás odpoutává a osamostatňuje se... museli jsme si ji odchytnout, aby nám dala pusu na rozloučenou a když jsme odjížděli ani se na nás nekoukala... Pak jsem zjistila doma, že si v autě zapomněla polštářek a fakt jsem nemohla zamhouřit oka dokud nepřišla sms, že holka spí a nic jí nechybí - ani si nevšimla, že její oblíbený polštářek nemá a já fakt nemohla zabrat, jak mi pořád jelo hlavou, že už je tak veliká a že je sama na táboře a že ji tam hlídá holka, kterou jsem já vozila v kočárku-strašně rychle ten život utíká...