Jak najít nevím, ale sama jsem měla jako malá náhradní babičku a byla naprosto skvělá, byla to paní, které v restituci vrátili dům, kde táta podnikal a nastěhovala se do bytu, který k němu náležel. Tátu tam nechala, měla ho moc ráda, nám pekla koláče, často jsem za ní chodila a ona mi vyprávěla, jaké to bylo za války, měla jsem to strašně ráda. Když umřela, tak jsem to obrečela víc než vlastní prababičku. Ona nám pak dokonce ten dům odkázala, protože její vlastní vnuk k ní chodil jednou za měsíc - po tom co brala důchod - pro peníze a dcera se tam neukázala snad nikdy.