Jsem celkem železobetonový typ od rány, ale řvu i u Krkonošských pohádek u znělky, když na to přijde.
Je to čím dál horší...
Spíš jde asi o vzpomínky na dětství a mládí, na muziku, kterou jsem poslouchala, filmy, které jsem milovala...,takže brečím u Forresta, u Hair, u některých večerníčků (Vydrýska prosmrkám pravidelně, na toho nemůžu ani koukat), ale i některé "Cimrmanovské věci" mě na konci dojmou - Co je vám, doktore? Na samotě u lesa apod.