Nebuď z toho smutná. Opravdu je to všude skoro stejné. Teď myslím to učení a plnění povinností. My jsme úplná rodina, i když někdy manžela v té rodině postrádám, jako by tam nebyl. Dělám to samé co Ty, stále je pobízím k učení, honím k úkolům, kontroluji, co mají mít. Je fakt, že zatím to není nejhorší, ale je to únavné. Někde jsem slyšela, že se to nemá, ale podle mě oni zatím nemají ještě rozum a nechat je, aby si dělali, co chtějí, je škoda. Když chci pomoci s nějakou prací, taky se jim nechce. A tatínek občas přinese něco ze sportu nebo je vezme na bruslení a taky slízne smetanu, protože je do ničeho nenutí a nehoní. Tak vidíš a to jsme úplná rodina. Tvoji pozici Ti vůbec nezávidím, musí to být těžké, ale vydrž, ony na to časem přijdou, kdo to s nimi myslí vážně a kdo si jen tak občas přihřívá polívčičku.