Zuzu, já vím, tímhle vším jsem si loni procházela - od pocitů naprostýho zhnusení (když jsem si to tak spočítala, museli plodit dítě v době, kdy já jsem byla krátce po porodu), pohrdání a nenávisti až po odpuštení, pochopení a nastolení jakési "druhé šance" pro něj. Jak už jsem tu psala, byla bych na vše sama, musela bych si najít bydlení (asi bych spíš odjela do zahraničí), díky tomu, že nemám už původní rodinu, bych byla bez něj alespoň ze začátku dost ztracená...