Řešili.
Když jsem byla malá, strašně moc jsem si přála babičku. Jedna byla po smrti, druhá hodně daleko. Tak mi rodiče našli starší lidi, bydlící na samotě, on lesník, paní asi už v důchodu. Prožila jsem s nimi nádherné dětství. Akorát když pak pán odcházel do důchodu, někam se odstěhovali a nenechali nám kontakt. Byli to ale světoví lidé, ale tohle mne na ně dost a dlouho mrzelo.
Moje dcera měla taky náhradní babičku ze sousedství, opět ze stejného důvodu, jedna babička už nežila, druhá daleko a navíc nezájem.
I já jsem jeden čas dělala náhradní babičku, teď už to není třeba, klučík je dost velký.
Náhradní babičku vřele doporučuju.