Vero, chtěla bych si být tvým výrokem tak neochvějně jistá jako jsi ty Nic ve zlým....

Dzibzucho, v tomto ohledu jsou bohužel zkušenosti nepřenosné, každý si tu svou cestičku musí prošlapat sám. Možná je to tím že "to mám doma" a mám pokřivený (respektive až příliš realistický) pohled na věc, ale tím pádem jsem přehnaně "aktivní".. radši dvakrát zbytečně než jednou pozdě... Historky o tom kterak se bratranec naší sestřenice naučil ze dne na den mluvit v rozvítých souvětích jsou sice hodně svůdné a konejšivé avšak v 90% případů tam ten problém JE...
Sama jsem si tím prošla a řeknu ti že procitnutí bylo velmi bolestné. Za výroky "on se rozmluví", "on nemluví protože nechce", "kolektiv ho donutí", "jo rozumí všemu, jen nechce nosit hračky jako cvičená opice" bych si s odstupem času nafackovala...
Nic bych na svém přístupu s odstupem času asi neměnila, dělala jsem všechno co bylo v mých silách, slovo z pusy nikomu ničím nevypáčíš, ale jsem velmi ráda že jsem tím kolečkem "odborníků" prošla hned na prahu třetího roka a na ten problém jsme přišli relativně za včasu a ŘEŠÍME HO.... a to je pro mě to podstatné...

A to že kluci se rozmluví později je taky blud století... Kluci mluví stejně jako holky, můj ani ne jedenácti měsíční Honzík má LEPŠÍ slovní zásobu než měl náš tehdy TŘÍLETÝ Kuba...