Jupinko, Očičko, co jančíte? Vyčítám vám někde, že plácáte? Dělejte to, jak umíte, já popsala, jak to dělám já. POkud vám to funguje, budiž vám přáno. Zakladatelka píše, že funguje JEDINĚ plácnutí, což mi u 2-leťáka přijde hodně smutné, ale to je její věc.

Jupinko, takový byl hlavně můj prostřední (a je dodnes), vše prozkoumává... pomáhá jediné, BÝT U TOHO PROZKOUMÁVÁNÍ. Ne mu to stále zakazovat, ale být u toho, umožnit mu to zkusit i ty následky, nechat lehce popálit, aby věděl, co to skutečně dělá... aby měl respekt z toho sporáku, ne strach z plácnutí. U silnice to takto nedělám ,zkusmo nechat přejet je nesmysl, tam prostě chytnu a nepustím, dokud nejsme na druhé straně.

Ano, taky jsem párkrát plácla děcko, bohužel tedy. Ale ani ne dvouleté? Co bude zakladatelka dělat se vzdorovitým tříleťákem nebo drzým šestileťákem, když si neporadí bez plácnutí ani s dvouleťákem? Mě přijde normální, že děti zkoumají - přijde mi spíš divné, když vůbec nezkoumají.
Ano, odnášet a odnášet, popř. zvýšit hlas. Když jdu vařit, dvouleťáci rádi pomáhají, tak by míchal, a ani by ho nenapadlo točit kolečkem. Proč by nemohl zapínat sporák pod tvým dohledem, když jdeš vařit, když ho to baví? Vlk by se nažral a koza zůstala celá