Taky mám živější dítě, znám to.
Někdy už se taky neudržím a plácnu, ale ne často a ne moc. Je fakt, že je to možná spíš trest pro mě, pak třeba i lituji a říkám si, že jsem měla reagovat jinak.
Já jako malá bita moc nebyla, mně stačilo říct (podle mamky :o)) a poslechla jsem, vždycky jsem říkala, že takle to budu dělat i já, že pak už bude stačit zvýšit hlas a děti poslechnout, bohužel, nefunguje.