Každá to máme prostě jinak. Není to horší nebo lepší.
U nás se nežehlí vůbec (tím myslím skutečně vůbec - manželův pracovní úbor je tričko a rifle - naštěstí pro mne ), nákup vykládám dokud je po příchodu z krámu přikurtovanej v golfkách, při ládování pračky mi podává prádlo (a pak tedy nastává to slavné odvádění pozornosti, protože by mi chtěl dál štelovat čudlíky na peroucí pračce ) a při věšení mi pomáhá (půlku kolíčků mi podá a druhou půlku rozloží na prvočinitele, takže je pak musím dávat dohromady) atd.
Já to vlastně nedělám tak, ABYCH SE VYHLA PLÁCNUTÍ (nevyhýbám se mu, prostě ho v repertoáru řešení vůbec nemám a nečiní mi potíže ho nepoužít), prostě to mám tak, jak je to PRO NÁS nejschůdnější (tj. aby vůbec nevznikaly krizové situace, při kterých by se člověk musel k nějakým extempore uchylovat).
Ale Ty prostě nejsi v mojí kůži a já ve Tvojí.