Winky, ale většina živočišných druhů se nedožívá tak dlouhého věku jako lidi a i většina jejich potomků se nedožije dospělého věku. Nepotřebují k přežití umět psát a počítat a další dovednosti..
K tématu...já měla podobné pocity, nedovedla jsem si představit co mě čeká a celé první těhotenství jsem o sobě pochybovala, ale dodnes si pamatuji ten úžasný pocit, když jsem svoje dítě poprvé držela v ruce....nepopsatelný pocit štěstí....úžasu...strachu ...ale co jsem věděla hned, že to stvoření zbožňuju. U druhého jsem zase pochybovala, že ho nedokážu mít ráda tak ,jako to první.....ale ten pocit po narození byl stejně intenzivní. Já teda měla štěstí na spokojené spavé dítka , občas taky měly své dny. Zažila jsem s nimi hororové situace v podobě nemocí a úrazů, ale úžas nad jejich růstem, výroky , pokroky a úspěchy ....stojí za to. V neděli mě dítko vytáhlo po obědě ven se slovy...."Maminko pojď se mnou obdivovat krásu motýlů"....tak jsem nádobí nechala na stole a šla obdivovat krásu motýlů