Přítele zatím nemá, těžko se seznamuje s kýmkoliv, včetně kluků. Má jednu kamarádku, s tou podle svých slov vychází dobře.

Nedá se napsat, že by je někdy měla nějak příliš ráda, ale vycházeli spolu, neubližovala jim tímto způsobem. Bohužel protože jsem s dětmi 9 let sama, tak je občas měla na starosti (odvedla do školky nebo vyzvedla, vyjímečně je třeba pohlídala hodinku nebo tak). Od té doby co ona nastoupila na SŠ (teď půjde do 3. ročníku), tak se vypravují sami, hlídají se taky sami. Já dělám na 12ti hodinové směny, ale na zkrácený úvazek, takže mám zase docela dost dní volna, kdy jsem s nimi. Když ale jsem v práci třeba v sobotu, tak se na ní nemůžu spolehnout třeba s tím, že by jim dala jídlo, podívala se sem tam domů, jestli něco nepotřebují. Když to stihnu, tak má uvařeno a stačí to ohřát (to si zastanou sami), ale když jsem v práci dva dny po sobě, tak bych uvítala, když by jim něco lehkého uvařila. Mě to třeba slíbí, ale oni mi pak večer řeknou, že nebyla celý den doma. Samozřejmě nejsou o hladu, vezmou si něco, ale já bych byla klidnější, když bych věděla, že jim to jídlo uvaří. Já se snažím s ní vycházet dobře, ale pokud se mnou nekomunikuje, tak toho moc nezmůžu. Včera třeba přišla v půl jedenácté v noci, to už jsme spali, před chvílí vstala, vzala si snídani a odešla. Neřekla nám ani pozdrav. Nevím, jak jí donutit s námi mluvit. Zítra by měla sestru vyzvednout na nádraží a přijet s ní domů (aby se nemusela táhnout sama s kufrem), ale stejně čekám telefonát do práce od mladší dcery s tím, že tam pro ní nepřijede a dopadne to tak, že pojede domů sama.